Co je to myšlenkové ztvárnění, myšlenková forma?
Myšlenkové ztvárnění je v podstatě energie, kterou vyprodukuje člověk, jenž s pomocí výborné představivosti chce dosáhnout nějakého „efektu“.
Jak se myšlenka ztvárňuje?
Ze všeho nejdříve se člověk musí rozhodnout, čeho chce docílit a musí si být jistý, že to poslouží dobru. Pak musí zapojit svou obrazotvornost, pomocí které si přesně vybaví výsledek, kterého chce dosáhnout.
Předpokládejme, že je někdo nemocný, že má nějaký orgán zasažen chorobou. Jestliže hodláme myšlenku ztvárnit tak, aby pomohla, musíme si toho člověka dokonale představit, jak stojí před vámi. Pak si představíme postižený orgán. Když si ho pro sebe v duchu vyobrazíme, je nutné si představit, jak se postupně uzdravuje a nezbytně musíme zároveň vysílat příslušná kladná ujištění. Takže vybavením si toho člověka začneme ztvárňovat myšlenku a pak si tuto myšlenkovou formu představíme, jak stojí vedle postiženého a prostřednictvím zvláštních sil zasahuje do jeho nemocného těla a léčivým dotykem způsobuje zmizení nemoci a vyvolává uzdravení.
Po celou dobu musíme k tomuto myšlenkovému ztvárnění, které jsme vytvořili, promlouvat pevným a rozhodným hlasem. Nesmí v něm nikdy být náznak ničeho záporného, ba ani jakákoliv nerozhodnost. Musíme hovořit tím nejprostším jazykem a co možná nejsrozumitelněji. Musíme se na něj obracet stejně, jako bychom mluvili k nějakému zaostalému dítěti, protože tato myšlenková forma nemá rozum a je schopna přijmout pouze přímý rozkaz a nebo jednoduché prohlášení.
Pokud je nemocný nějaký orgán, musíme tedy myšlenkové formě nařídit: „Teď ten a ten orgán uzdravíš. Tkáň se hojí!“ Měli byste to opakovat několikrát denně, a jestliže si skutečně myšlenkové ztvárnění bude umět představit, jak se pouští do práce, potom doopravdy pracovat bude.
Myšlenkové ztvárnění může vytvořit každý, kdo má jen trochu zkušeností, ale musíte se v něm soustředit vždy jen na dobro, protože když byste se pokusili vytvořit zápornou variantu, myšlenkové ztvárnění se zcela určitě obrátí proti vám a způsobí vám ty nejtěžší škody v oblasti tělesné, duševní nebo astrální.
Příběh:
Žhnoucím pískem se v zářícím slunci ubírala skupinka mužů těsnými uličkami mezi šedivými kamennými stavbami. Po několika minutách se zastavili u omšelých dveří, zaklepali a vstoupili. Utrousili několik mumlavých vět. Chopili se praskajících pochodní, které okolo sebe rozstřikovaly kapičky pryskyřice. Pomalu procházeli chodbami a sestupovali stále hlouběji do egyptského písku. Vládl tu dusný a zatuchlý vzduch. Pronikal do chřípí a ulpíval na sliznici, až to vyvolávalo nevolnost. Nikde ani zákmit světla, kromě toho, které vycházelo od nosičů pochodní postupujících v čele malého průvodu. Jak pronikali dál a dál do podzemí, ucítili silnou vůni kadidla, myrhy a zvláštních cizokrajných orientálních bylin. Bylo tu také cítit pach smrti, rozkladu a tlejících rostlin.
U vzdálené zdi stály seřazeny malé nádoby, obsahující srdce a útroby balzamovaných lidí. Byl na nich pečlivě vyznačen obsah a datum zapečetění. Průvod je minul, aniž by hnul brvou a pokračoval dál kolem nátronových lázní, v nichž těla zůstávala ponořena po devadesát dní. I v této chvíli plavala při povrchu a občas k nim přistoupil sluha, aby je dlouhým bidlem stlačil dolů a převrátil. Průvod na těla jen letmo pohlédl a vstoupil do vnitřní komory. Tady, na prknech z voňavého dřeva, pevně zabalené do lněných obvazů, vydatně zasypané aromatickými bylinami a pomazané mastmi, leželo mrtvé tělo faraóna.
Jakmile muži vstoupili dovnitř, čtyři nosiči uchopili tělo, otočili ho a uložili do světlé dřevěné rakve, která stála opřená o stěnu. Potom ji zdvihli na ramena, obrátili se a následovali nosiče pochodní z podzemní komory ven, kolem nátronových lázní, až vyšli z místnosti egyptských balzamovačů. Skoro u povrchu odložili tělo do jiné místnosti, kam slabě pronikalo denní světlo. Tady ho vyndali z hrubé dřevěné rakve a uložili do jiné, která měla přesný obrys jeho těla. Ruce mu zkřížili na prsou a obvazem je pevně stáhli. Přivázali k nim papyrus, který život mrtvého popisoval.
Za nějaký čas vešli kněží zasvěcení Osirisovi, Isidě a Horovi. Odzpívali tu úvodní modlitby provázející duši podsvětím, načež tu kouzelníci a čarodějové starého Egypta připravili myšlenková ztvárnění, která měla tělo mrtvého faraóna střežit a bránit vandalům, aby se do hrobky vloupávali a rušili jeho klid.
Egyptskou zemí se nesla provolání o trestech, které dopadnou na každého, kdo hrobku zhanobí. Trest byl tento: Znesvětiteli se nejprve vytrhne jazyk a pak mu budou uťaty ruce v zápěstí. Za několik dní bude vykuchán a po krk pohřben do horkého písku, kde si odtrpí pár zbývajících hodin života.
Tutanchámonova hrobka se zapsala do dějin svojí kletbou, která dopadala na všechny, kteří ji znesvětili. Každý, kdo do ní vstoupil, brzy zemřel nebo ho postihly záhadné nevyléčitelné choroby.
Egyptští kněží totiž ovládali vědu, kterou už dnešní svět nezná. Uměli vytvářet myšlenková ztvárnění – myšlenkové formy, aby vykonávaly úkoly přesahující možnosti lidského těla. Toto vědění však není zapomenuto, protože s určitým výcvikem a vytrvalostí dokáže každý člověk zformovat myšlenkové ztvárnění, které pak bude sloužit dobru či zlu.