8. Pohled jasnovidce na problematiku GPZ
Tyto informace jsem čerpal z materiálů autorů:
PhMr. A. Hlinková, Jiří Hlinka, Ing. Ladislav Keclík, Csc.
K zóně tvořené vodou:
Pokud se senzibil podívá na vodu, uvidí její auru. Na základě našich telestetických pokusů se zdá být pravděpodobné, že vodní zóna je tvořena kvanty aury vody, jež kmitají na vlnové délce l = 1,44 cm (cca). Mimo jiné tuto konstantu 1,44 nacházíme při svých pokusných detekcích téměř všude ve všech oblastech přírodních dějů vůbec. Toto záření kvant aury vody představuje 70% z celkového množství energie záření patogenní zóny vody. Zbylých 30% je záření složené z elektronů a z pozitronů (poměr 70 : 30 = 30% zbylého záření).
Zóna sama pak pozorována senzibilem vypadá jako horizontální pásy, kde se střídá “světle bílo šedá mlha” s tmavší “mlhou”, ale řidší. Patogenní vodní zónu jsme nechali působit na člověka a pozorovali, co se děje s aurou. Již asi po 2,5 minutách začala aura reagovat tím, že přestala “jiskřit” a jakoby se stáhla k tělu. Po 5 minutách od začátku pokusu aura zmatněla, přestala být hutná a z původních 10 cm zvýšila rozsah na 25 cm a “zředila se”. Zároveň se v oblasti pupku začala dělat “díra” a v oblasti žaludku a sterna se objevily silné “píky”. V této fázi byl pokus přerušen.
Zároveň jsme zkoumali, co se děje s vlnovou délkou člověka, který pobývá v geopatogenní zóně vody. Vlnová délka se pomalu začala zvyšovat a zjistili jsme, že se ustálí na nějaké hodnotě, a to individuálně, u každého jinak dle síly zóny a celkového stavu organismu. Nikdy však nepřesáhne 99,9 cm. To jakým způsobem po opuštění zóny l klesá a na jakou hodnotu se sníží je přísně individuální.
K zónám typu Hartmann a Cury
Taktéž nás zajímalo, jak z pohledu senzibila vypadá Hartmannova a Curyho zóna (dále jen H a C). Samostatně nejsou tyto zóny podstatně nebezpečné, proto jsme se zaměřili na jejich křížení. Křížení zón H a C jsou vodorovné, horizontální pásy střídavě asi 7 a 20 cm vysoké. V 7cm pásu je “tmavá mlha” a ve 20 cm pásu “světlá mlha”. V této “světlé mlze” kmitají vodorovně nějaké částice, což vypadá jako prach viděný v prudkém světle. Křížení zón H a H a C je viděno jako mřížování z pásu “mlhy”. Svislé pásy jsou z “tmavší mlhy” široké asi 7 cm, jež jsou od sebe asi 30 cm vzdáleny, prostory mezi nimi je vyplněn “světlou mlhou” a rovněž horizontálně kmitajícími částicemi. Tyto navíc vykonávají pohyb po elipse (delší osou svisle). Kolmo na tyto pásy čili vodorovně, vedou pásy “tmavší mlhy” asi 7cm tlusté a 20 cm od sebe. Jak to působí na lidskou auru a co se při tom děje je předmětem dalšího zkoumání, poněvadž tyto zóny působí jinak než zóny vodní.
K této části přednášky přikládám obrázky různých typů křížení geopatogenních zón. Jsou seřazeny podle škodlivosti vzestupně.
<- Zpět na Zkušenosti získané měřením (různé případy)
Další kapitola Účinek biodetekce na operátory ->