2. Typy zón působící negativně na člověka

V této části přednášky si něco povíme o základních typech geopatogenních zón. V podstatě jde o čtyři základní typy GPZ:

• Podzemní vodní toky
• Pásy Hartmannovy, probíhající mřížovitě od Severu k Jihu a od Západu k Východu
• Pásy Curyho, probíhající mřížovitě od Severozápadu k Jihovýchodu a od Severovýchodu k Jihozápadu
• Geologické anomálie – zlomy, poklesy, zvlnění, přesuny, styky hornin a radioaktivní lokality

 Podzemní vodní toky jsou geopatogenní veličinou, která se nemusí nutně vyskytovat v každé měřené oblasti. Záleží na různých geologických okolnostech jako např.: tvar podloží, materiál podloží, typ srážkové oblasti a podobně.

Při měření virgulí pokládáme dotaz na zachycení patogenního záření spodní vody. Tím jsme specifikovali oblast hledání a její rozsah. Zde můžeme použít typ virgule Neptun, Elko nebo pružinu. Lze samozřejmě použít i proutek. Procházíme v dané lokalitě a zaznamenáváme výchylky virgule. Je vhodné vše zakreslovat. Výsledkem měření podzemních vodních toků je většinou nepravidelný pás – tok, který kopíruje právě podzemní proudy. Při měření se nelekejte různých šířek těchto toků. Mohou být úzké, ale také značně široké. Škodlivost podzemních vodních toků je závislá na intenzitě toku. U každého měříme škodlivost individuálně.

Hartmannovy pásy jsou pojmenovány podle jejich objevitele MUDr. Ernsta Hartmanna, vedoucího výzkumného pracoviště geologické biologie v Eberbachu na Neckaru a autora knihy “Die Krankheit als Standortproblem”. Podle fyzikálních průzkumů jsou tyto pásy stojaté vlny VKV kosmického původu se zahuštěnými ionty sodíkového záření z atmosféry.

(Obrázek “Hartmann” znázorňuje rozmístění těchto pásů v prostoru.)

Škodlivost těchto pásů je téměř konstantní. Výjimkou jsou místa křížení těchto pásů. V těchto místech se jejich patogenní účinek zesiluje.

 Curyho pásy jsou pojmenovány podle jejich objevitele MUDr. Manfreda Curyho, ředitele medicinskobioklimatického institutu v Riederau na Ammersee ve Švýcarsku. Autora knihy “Die Schlüssel zum Leben”. Průzkumy ukázaly, že tyto pásy mají charakter horizontálně polarizovaného záření vlnové délky 11 až 21 cm (maximálně 100 cm).

(Obrázek “Cury” znázorňuje rozmístění těchto pásů v prostoru.)

Opět jako u Hartmannových pásů je škodlivost pásů Curyho téměř konstantní. Křížení těchto pásů také zvyšuje svůj patogenní účinek.

 Pásy Curyho i Hartmanna jsou sledovány již v dávné historii lidstva. Ve staré Číně jim říkali “Dračí žíly”. Císař Kuang Yü vydal nařízení o zkoumání pozemků určených k zástavbě pokud jde o průběh “dračích žil” a podzemních vodních toků. Znalost těchto “jevů” je známá z Egypta i Říma a udržela se zřejmě až do renesance, kde byly četné kláštery a zámky stavěny tak, aby jejich zdi probíhaly v linii pásů GPZ.

 Geologické anomálie jsou patogenní svými emisemi – zářením, které se uvolňuje při různých změnách geologického podloží. Tyto anomálie nejsou tak časté jako ostatní druhy GPZ. Například při posunu geologických zlomů se tyto emise uvolňují. Tyto posuny jsou však velice malé a také trvají jen velice krátkou dobu. Stejně tak i jejich emise trvají pouze krátce. Avšak intenzita těchto emisí je velká. Při měření geologických anomálií tak vzniká problém. Telestét musí být na místě měření v době, kdy se anomálie projeví a navíc musí detekovat záření, které trvá jen krátkou dobu.

 Všechny zde zmiňované geopatogenní zóny mají negativní vliv na zdraví člověka. Je proto více než vhodné eliminovat dlouhodobý výskyt osob v místech výskytu GPZ. To je však velice obtížné. Musíme se tedy soustředit alespoň na doby, kdy by expozice v GPZ byla nejdelší. Tou dobou je určitě spánek. Spánek – období odpočinku a relaxace. Pokud v době spánku se nacházíme v místě s GPZ, tak nejenže relaxace bude málo účinná, ale dlouhodobým účinkem si můžeme přivodit zdravotní problémy. A to je důvod k zamyšlení.

 

<- Zpět na Úvodní slovo k problematice GPZ

Další kapitola Působení GPZ na člověka ->